V období abnormálně teplých dnů a nocí vyrážíme s Mikym na milovanou řeku plni očekávání. Tentokrát chceme vyzkoušet nová místa, kde jsme doposud nerybařili.
|
|
|
Počasí a tlak nám moc do karet nehrají, nicméně už jsme potřebovali k vodě. Představa a touha, že opět splyneme s přírodou a pokusíme se přelstít některého z říčních krasavců, byla neskutečně silná. Po příjezdu na vytipovanou lokalitu nás čeká důležité pozitivum, nikdo zde není! Můžeme se vrhnout do oblíbeného procesu, vše co nejtišeji a nejrychleji připravit, položit montáže do míst, kterým důvěřujeme a užívat si toho, nač jsme se oba moc těšili. Situace se bohužel rapidně mění příjezdem několika dalších „kolegů kaprařů“, kteří se usazují v bezprostřední blízkosti od nás, k naší smůle. Tím je námi zvolená strategie lovu značně narušena. Začínáme tušit, že jestli budeme do konce denní doby lovu bez kontaktu, musíme volit stěhování na nové místo. Ráno ještě na tři hodiny nahazujeme, ovšem bez úspěchu, proto vše balíme a jedeme zkusit štěstí jinam. Nová lokalita se nám moc líbí. Jsme tu naprosto sami, tak to máme rádi, stav ideál. Poté, co se kapři a další ryby pravidelně ukazují na hladině, jí začínáme i hodně věřit. Montáže už jsou na svých místech, Tempest také a my už si s Mikym užíváme jeden z posledních teplých dnů tohoto roku na maximum. Dýchá to na nás, nádherná příroda a řeka, je nám opravdu parádně. Do 22. hodiny jsme bohužel bez záběru, ovšem tušíme, že jsme ve správný čas na správném místě. Jemně přikrmujeme a pečlivě nastražujeme pruty na druhý den, abychom je tam mohli „poslat“ hned s úderem 6. hodiny ranní.
|
|
|
Od rána se karta obrací, přicházejí první cejni, kteří se vůbec nezdráhali dosti selektivních montáží s 24mm „Géčka a Krillu“. Následuje konečně první záběr od kapra, který proměňuji v podobě pěkného lysce. Chvíli na to jede i Mikyho prut, zdolává houževnatého šupináče. Na hlásičích identifikujeme neustálé přejezdy a pohyb ve vodě, pozorujeme hladinu a moc dobře víme, že ryby tady prostě jsou. Lehce před polednem mi přichází pomalá a dynamická jízda, přímo z koryta řeky. Svírám „Bondku“ a jemně přibržďuji značně rozjetou rybu, která si to namířila proti proudu. Miky je již s připraveným podběrákem pode mnou. Oba tušíme, že když vše dovedeme do zdárného konce, tak se po čase opět uvidíme s velkým říčním kaprem. Po parádní zdolávačce následuje ještě několik výpadů a navádím Mikymu do podběráku zlatavě zbarveného šupináče. Super! Centurion 6 sedí tak, že ho raději přeštipuji a opatrně vyvlékám, abychom kapra zbytečně neporanili. Rychlá fotodokumentace, ošetření a co nejrychleji pouštíme tohoto krasavce zpět pod vodní hladinu. Je nám skvěle a „carpfishing“ si náramně užíváme. Poslední den lovu plyne jako voda v řece a nám se pomalu přibližuje hodina balení, nejméně oblíbená disciplína. Letmo pozoruji Mikyho a začínám si pohrávat s myšlenkou, že je trošku smutný. Je mi jasné, že chtěl ještě více ukojit svoji rybářskou vášeň, v duchu si říkám.., balíme, ale ještě není přeci konec a naděje umírá poslední. Balíme potichoučku, abychom si možnost záběru zbytečně nepokazili. V tom se rozpiští příposlech, úplně jsem to tušil a Miky se po několika rychlých krocích přetahuje s nemalou rybou.
|
|
|
Vidím, jak plně soustředěný je, nechce nic pokazit. Moc mu to přeji. Říká mi, jak je perfektní zdolávání z té hloubky, a na hladině pozorujeme čím dál častěji ukazující se uzlík, který spojuje kmenový vlasec s cca 7m dlouhým „šokáčem“ 0,50 mm. Adrenalin na maximum, Miky si počíná zkušeně a trpělivě. Když se uzlík začíná postupně přibližovat k přednímu očku prutu, je nám jasné, že ryba je „na dosah“. Po chvilce podebírám mocného šupináče. Malý PÁN září radostí a intenzivně prožívá další ze svých výjimečných rybářských příběhů. Na jeho přání následují i fotky ve vodě a loučíme se s druhým místním mohykánem. „Táto, pecka, jsem moc šťastnej.“ A já s Tebou, kamaráde můj!
|
|
|
|
|
|
Po chvíli vyrážíme k domovu za rodinou. Je nám moc hezky a je nám jasné, že pachatel se vrací na místo činu. V tomto případě co nejdříve!
Karel a Miky Houdkovi