Když jsem v květnu končil svou poslední výpravu, netušil jsem, že na tu další se dostanu až o pět měsíců později. Dříve mě bohužel pracovní, závodní ani rodinné povinnosti na kapry nepustily. O to více jsem si následující krátkou výpravu hodlal pořádně užít.
Společně s mým bratrem jsme vyrazili na naší srdcovou vodu, kam spolu jezdíme již od začátků mého rybaření. Sebou jsme si vzali horkou novinku, z dílny kolínského šéfkuchaře Karla Nikla, úspěchy ověnčeného Devill Krilla. Vzali jsme si ho sebou průměrech 18, 21 a 24 mm, tak abychom kaprům ztížili možnost najít tu kuličku, která bude mít u sebe ještě navíc háček. K tomu jsme přibalili ještě korkové pop up Devill Krill a obalovací pastu stejné příchutě, tak abychom naše nástrahy co nejvíce zatraktivnili.
Po příjezdu na místo jsme zakrmili partiklem a rozházeli do prostoru okolo deseti kilogramů boiliesu Devill Krill. I když se to zdá možná mnoho, tak tato voda se nedá ukrmit. Je v ní mnoho malých kapříků, kteří jsou schopni vaše místo během mžiku „vyluxovat“, takže na ty větší tam již nic nezbude.
Poté jsme teprve začali připravovat základní tábor. Na celou výpravu jsme měli pouhé čtyři dny, takže jsme sebou brali jen to nejnutnější, abychom se nemuseli ničím příliš zdržovat. Nakonec přišla na řadu příprava prutů. Jelikož lovné místo bylo od břehu vzdáleno nějakých 200 metrů, vsadil jsem místo na vlasec, na šňůru Total Contact, která je přeji jenom pro vyvážku lepší než vlasec. Pod háček jsem nastražil na jeden prut „panáčka“ a obalil ho v pastě a na druhý jsem nastražil dvě kuličky Devill Krilla. Můj bratr zkoušel samotnou pop up Devill Krill obalenou v pastě a ořízlou 18 mm kuličku Devill Krilla s několika půlkami na pva.
Po zavezení jsme čekali, co se bude dít. No a první dva dny se nedělo absolutně nicJ. Ani na hladině se kapři neukazovali a to nebylo dobré znamení. Změna přišla až předposlední den. Nejdřív jedno nesmělé pípnutí, pak druhé a pak už se cívka navijáku točila, jak o život. Po půl hodinovém boji se před mým bratrem ukázal nádherný šupináč, kterému jsme pak na váze navážili 15,60 kg. Pro mého bratra to byl nový osobák a ještě jednou mu k němu gratuluji! Pak už to šlo jak na drátkách, záběry se začali dostavovat maximálně každou druhou hodinu a bylo vidět, že kapři se na našem lovném místě vesele krmí. Moje chvíle přišla okolo třetí odpoledne, kdy mi zabral nádherný šupík o váze 12,1 kg a udělal mi tak velkou radost.
Za celou výpravu jsme chytli okolo dvaceti kaprů, a i když většina byla z kategorie menších, tak i přesto jsme odjížděli spokojení, jak jsme si skvěle zachytali. Navnadilo mě to natolik, že o týden později jsem na toto místo vyrazil znovu, ale to zas až příště…
Vítek Černý