Konečně...Konečně sedím u vody a mám nahozeno. Letos se mi dostává ještě méně času než v letech předchozích a tak jsem rád za každou chvilku, kterou mohu u vody strávit. Letošní sezonu jsem zahájil o Velikonocích pár kapříky okolo 6 kg, ale od té doby uplynul již více jak měsíc a absťák po dalších šupinatých úlovcích byl obrovský.
Mám před sebou skoro čtyři dny rybolovu, ale do toho se musím věnovat i práci. Sedím totiž na břehu jezera Katlov a chystám se na blížící se 2. kvalifikační kolo na závod World Carp Classic Junior 2016, který se zde bude konat poslední týden v květnu. Místo, které jsem si vybral, bylo to nejhorší, které se v danou chvíli vybrat dalo. Mám před sebou největší hloubku a předpověď počasí hlásí skoro jasno. Takže kapři budou určitě na mělčině. Ale co už, nejsem zde ani tak kvůli rybolovu, ale kvůli dětem, kterým rád přenechám top místa. Třeba se mi podaří přemluvit nějakého kapra i zde.
Každý prut umisťuji do jiné hloubky a na úplně jiné místo tak, abych měl co největší šanci na úspěch. První noc probíhá bez záběru. Slunce už pomalu vykukuje nad stromy, když konečně přichází záběr. Jízda neustává a já ještě dalších 20 vteřin nemohu ani zvednout prut, jak si to kapr šine dál a dál ode mne. Naštěstí mu po chvíli dochází síly a já ho po deseti minutách navádím do podběráku. Nechal se přemluvit na plovečku v příchuti Pinnaple dream v kombinaci se Stickmixem Plum & Cream. Kapra rychle vážím, fotím a pouštím zpět. Třináct kilo plus je na první záběr nádhera. Stejnou kombinaci ihned nahazuji na to samé místo a o půl hodiny dostávám další záběr. Tentokrát se jedná o malou rybu, ale nádhernou. Odměnou je mi krásný lín, který lehce přesáhl padesát centimetrů.
V dalších dnech se naplno věnuji závodu a kaprařina musí jít kapku stranou, i tak se občas snažím přemluvit místní šupinaté obyvatele k dalšímu záběru. Bohužel bez výsledně. Absolutně mi nepřeje počasí, které tentokrát vyšlo meteorologům na jedničku a slunce pálí jak o život. Kapry tak dokonce přimělo k milostným hrátkám. Poslední noc se proto rozhoduji nahodit jeden z prutů jen deset metrů od mola. Je zde totiž největší mělčina, kterou mohu využít. Přeci jenom je rozdíl jestli chytáte v metru nebo ve čtyřech. Tento tah se ukázal jako rozhodující, poněvadž další dva pruty mlčí, stejně jako v předešlých dnech, kdežto na prutu z mělčiny se zase točí cívka navijáku. Jaký krásný zvuk to je, nikdy se ho asi nenabažím. Zdolávám dalšího krásného šupináče, který je jen o chlup větší než ten předchozí. Neodolal 24mm kuličce Kill Krillu, která nikdy nezklame.
Vše však jednou končí a tím i mé chytání na břehu Katlova. Přede mnou je příprava vyhlášení závodu, předání cen úspěšným i neúspěšným dětem a poté odjezd domů za mou rodinou. Tak snad se brzy zase potkáme u vody moji šupinatí kamarádi.
Přeji Vám mnoho úlovků a hlavně nezapomenutelných zážitků.
Vítek "Mexík" Černý