31 denní Cassienské dobrodružství…

Volba termínu výpravy?

Dlouho jsem přemýšlel a plánoval, jaký termín zvolit na loňskou první výpravu za kapry do Francie.
Moc dobře jsem věděl, kam mě srdce táhne. Na jezero, které mě natolik uchvátilo. Cassien.
Od mé poslední návštěvy tohoto jezera uplynulo něco málo přes rok.
Tehdy jsem na jezeře strávil krásné dny přes Vánoce a Nový rok, ale bohužel bez jediného záběru.
Je tu jaro 2007 a přede mnou další dobrodružství.

Po roce opět vyrážíme

Šťastný, pln očekávání stojím na mostě jezera. Pozoruji hladinu a přemýšlím, kam si půjdu sednout.
Tento termín výpravy jsem si vybral záměrně. Jednak z toho důvodu, že kapři se připravují do tření, budou jezdit v hejnech, mít zvýšenou aktivitu žravosti, ale především proto, že doba před třením je ta ideální doba, kdy ulovit kapry s maximální možnou váhou. Jak je známo, velký kapr v sobě může mít až 5kg jiker! Ale nepředbíhejme…
Tak jako loňský rok měl jsem výpravu naplánovanou s kamarádem Richardem.
Sraz jsme měli na česko-německých hranicích s tím plánem, že odsud vyrazíme jedním autem. Já jsem se musel nechat na Rozvadov odvést.
Na hranicích jsem byl o několik hodin dříve než Richard. S hromadou rybářských věcí a s cigaretou v ruce jsem stepoval na hranicích jak „bezdomovec“ a čekal na příjezd Richarda. Po jeho příjezdu a nakládání věcí do auta nastali první nepříjemnosti.

Octavia není nafukovací…

Auto bylo naložené po střechu, tlumiče seděli na doraz a venku spousty potřebných věcí, které nebyly kam nacpat.
Museli jsme začít uvažovat, které věci máme v autě naložené, nejsou až tak potřebné a bez kterých se na rybách obejdeme.
Já jsem prohlásil: Všechno co tu mám, musím na Cassu mít sebou. Bez nich nikam nejedu.
Po dvouhodinovém přerovnáváním věcí do auta začala stoupat i naše nervozita.
Oba jsme museli něco ze své výbavy vypustit. Ač nerad, svolil jsem, že pojedu bez elektromotoru, baterky, pití a nějakých věci na sebe. Představa, že budu celou dobu bez motoru, byla docela děsivá. Ale trochu fyzičky neuškodí.
Richard samozřejmě také nějaké věci vypustil. Nakonec jsme se do Richardovi oktávky našlapali.
Kvůli komplikacím, které se před samotným odjezdem vyskytly, jsme na Cassien dorazili o 8h později než jsme měli v plánu.

Do setmění zbývalo už málo času. Oba jsme byli dosti unaveni. Chtěli jsme postavit bivaky poblíž auta, vyspat se a rybařit začít až druhý den.
Ale člověk si musí uvědomit, proč vlastně přijel, co mu to dá úsilí a takhle promarnit jednu noc chytání?
Vždyť těch pár hodin už nás nezabije. Věci jsou narovnány ve člunech a můžeme vyrazit.
Nakonec jsme se oba usadili poblíž mostu s tím úmyslem, že tu 2–3 dny zůstaneme, rozkoukáme se a pak se každý vydáme svou cestou.

Taktika vyhledávání ryb nenese ovoce

Na Cassien jsem jel s tím plánem, že se budu snažit prochytat co nejvíce míst a kapry vyhledávat.
Tento způsob jsem praktikoval 11dní rybolovu. Ukázalo se, že to v tomto období nebude to pravé ořechové.
Za 11 dní jsem neudělal ani jeden záběr od kapra. Něco bylo špatně.
S touto metodou se pojedu pokoušet lovit kapry spíše v zimních měsících. Kdo Cassien trochu zná, dá mi za pravdu, že kapři se jezdí pravidelně třít do západního ramene a v tuto dobu je ulovit někde jinde je spíše náhoda.
Neříkám, že je to nemožné!
Ale západní rameno bylo plně obsazeno, a že se nějaké místo uvolní, znělo nesmyslně.
Nakonec jsem se do západního ramene přeci jen dostal. Místo vypadalo na první pohled děsivě, ale mně vyhovovalo. Bylo to místo na skalách.
S tímto místem souvisí nutnost udržovat absolutní klid, nechodit, nedýchat…. Takové dobrodružství mám rád.
Rozhodl jsem se chytat pouze na nához.
Poprvé za celou dobu mého chytání jsem viděl vyskočit velkého kapra. Srdce se mi rozbušilo. Byl jsem pln očekávání.
Nevím přesně, jak dlouho jsem na skalách lovil, ale po několika dnech jsem se dočkal záběru. Byl to kapr kolem 5kg. V tu chvíli mě potěšil.

Po třech týdnech konečně obrat

Po 20 denním rybolovu po jezeře jsem se díky kamarádům dostal na místo, po kterém jsem toužil.
Do té doby na místě chytali angláni a nějaké kapry nad 20kg ulovili. O to více jsem se těšil.
Prvních několik dní jsem byl ovšem bez záběru. Nevím, co jsem dělal špatně, ale záběr ne a ne přijít.
Počasí také nebylo ideální.
Ovšem během několika hodin se počasí rychle změnilo. Z třiceti stupňových veder se dosti ochladilo. Začal foukat silný vítr, voda se začala podkalovat. S tímto počasím přišel také první záběr. Bylo to na prut, který jsem chvíli předtím přehodil.
Bylo to takové nepatrné poškubávání se swingerem.
Nahoru – dolů. Rozhodl jsem se prut mírně přiseknout. Chvíli jsem si myslel, že se jedná o nějakou menší rybu.
Po chvilce ale bylo nutné nasednout do lodi a vydat se za tak dlouho očekávaným dobrodružstvím.
Byl to opravdu nádherný souboj. Takové povození od ryby na lodi jsem doposud nezažil.
Po hodině boje mě napadla taková myšlenka, že by to mohl být sumec. Toho jsem si v tu chvíli opravdu nepřál.
Nevím, jak to dlouho to přesně trvalo, ale asi po hodině a půl stoupaly k hladině první bubliny. Tomáš mě pořád přesvědčoval, že to bude kapr. Nějak jsem to nevnímal.

Po dvou hodinách ryba stále bojuje

Po dvou hodinách bylo na břehu diváků jak v kině. Každý byl zvědavý.
Já s Petrem v Tereze, Tomáš vedle nás v Zodiacu. To není možný, říkáme si.
Začal jsem se do prutu hodně opírat, chtěl jsem mít boj u konce. Ruce mě už začínaly bolet. Bylo to opravdu moc dlouhé.
Na navijáku jsem měl 15m šokové šňůry a tu jsem po hodině a půl ještě ani nezahlédl. Konečně! Zakřičel jsem!
Po 2h a 30 min se ryba položila na hladinu.
Nevím, jestli jsem byl šťastný nebo ne. Spíše zklamaný, že se nejednalo o nějakou Cassienskou kapří legendu.
Ale jo, byl to můj první větší sumec.
Jeho váhu jsme odhadovali někde kolem 35kg. Tato váha by kaprovi slušela více…
Byl jsem po tomto souboji s 2,5 librovým prutem dosti vyčerpaný. Ale bojovat se muselo dál.
Netrvalo dlouho a přišel další záběr. Rychle se dostat nad rybu. Po chvilce je na podložce první kapr.
Krásný 18,10kg vážící lysec. Byla tu ohromná radost.

S počasím to vypadalo nadále stejně. Vítr, déšť – paráda. Tak pojďte!!
Další den jsem dostal dva záběry. Lysec 19,10kg. Během tak krátké doby a dva kapři na břehu. Ani jsem se z toho pořádně ani nevzpamatoval a přišel další záběr.

Cassienští kapři začnou pořádně bojovat až u lodi, ale opravdu to stojí za to.
Mimochodem o takovém boji by mohl vyprávět Petr, kterému se podařilo ulovit známou rybu jménem STELLA.
Pořádně tě Petře povodila, viď? Ještě jednou promiň, že jsi mě nemohl vzbudit a musel si jít do lodi sám. Ale bylo to jako v pohádce a vše nakonec dobře dopadlo…

Obři se začínají rvát u lodi

Vraťme se však k mému záběru. Rybu jsem z vody zvedal jako nějakou větev. Několik metrů pod hladinou jsem spatřil velkého lysce. Věřil jsem, že má nad 20kg! Konečně! Zakřičel jsem. Kapr je v podběráku a jeho váha je krásných 24,30kg.
Obrovská radost. P chvilce zkoumání jsme zjistili, že se jedná o stejného kapra, kterého kdysi ulovil Tomáš Blažek. Tenkrát vážila 17kg. Byl to jeho první Cassienský kapr. Byli jsem šťastni, že se tato ryba opět objevila na podložce. Je to stará, ale nádherná ryba. Sama si říká o jméno. Je to BÍLÁ PANÍ.

Zase nastalo období, kdy prostě záběr nepřišel. Většinou se jednalo o dva, tři dny bez záběru.
Pravděpodobně hejno kaprů odjelo do tření a další záběry se dostavili až od kaprů z dalšího hejna.
Bohužel jsem podcenil množství krmení na toto roční období. Především na 31 denní rybolov. 30kg boilie, 5kg tygřáků bylo prostě hodně málo.
To jsem zjistil už po 14 dnech chytání, kdy mi zbývalo pouze několik kuliček. Ale od kamarádů jsem dostal příděl a mohl jsem chytat dál.
Jednoho krásného dopoledne jsem se rozhodl jeden prut vytáhnout a znovu přehodit. Nástrahu jsem neměnil, to je mnohdy lepší. I když boilie po několika hodinách ve vodě změkne natolik, že se mezi prsty lehce rozmáčkne, snažím se ho použít co nejdéle to jde. Vyčichlé boilie často poslouží lépe než čerstvé a voňavé.
Pokud se s takto měkkým boiliem nahazuje na větší vzdálenost, je potřeba sledovat montáž až do té doby, než dopadne do vody. Stává se, že měkké boilie při náhozu na větší vzdálenost ulítne.
Stalo se mi, že jsem dostal záběr po 5s po nahození. Potápím vlasec a najednou se mi cívka roztočí mezi prsty.
Chvíli jsem nechápal, ale opravdu na druhém konci byla ryba, která se mi nakonec vyřízla. Vypadalo to slušně.
Můj názor je takový, že jsem se při náhozu trefil kaprovi přímo „ pod nos“. Olovo bouchlo s montáží o dno a zvědavý kapr nástrahu okamžitě pozřel. Na Cassienu dosti netypická záležitost.
Opět nastalo několika denní období bez jediného záběru.

Bilancování

Do konce výpravy zbýval „pouze“ týden. Během této doby jsem ulovil několik krásných kaprů. Lysci 17,20kg, 19,80kg , 21,50kg a jeden nádherný řádkáč 9,50kg. Byl jsem nadmíru spokojený.
Vyzkoušel jsem si, jak je důležité být ve správnou dobu na správném místě a mít samozřejmě alespoň trochu štěstí. A především to, že čím více času člověk u vody stráví, tím více ji poznává a má šanci a lepší a lepší úlovek…

Hodně štěstí u vody přeje
Jirka Majer „Scopex“