Na podzimu jsem se vydal na svou oblíbenou řeku, která umí potěšit, překvapit a někdy taky ne. A právě proto ji tak miluji. Předpověď hlásila ochlazení a déšť, a proto mi bylo jasné, že musím za každou cenu vyrazit. Výpravu jsem odstartoval v pátek hned po škole. Rozhodl jsem se jet člunem. Díky sychravému počasí u vody nebylo tolik rybářů, proto jsem místo vybral celkem rychle, a nemusel trávit na vodě moc času v dešti. Kvůli ochlazení jsem záměrně vybral hlubší místo, což se mi nakonec vyplatilo. Po vylodění jsem si připravil nové návazce, dal na ně Devila a poslal pruty do vody. Vrchní prut jsem prokrmil mixem boilies a partiklu, spodní jsem jen pocukroval pár koulemi. Postavil jsem bivak a čekal... Před setměním jsem přehodil pruty. V deset hodin se to poprvé rozjelo. Vytáhl jsem pěkného třináctikilového šupíka. Bylo mi jasné, že jsem na správném místě. Krátce před půlnocí, přišla ještě jedna jízda, kterou jsem neproměnil. Kapři mi tím asi chtěli naznačit, že je na čase vyndat pruty z vody. Noc byla celkem chladná, proto jsem byl vděčný za kvalitní lehátko a spacák. Ráno jsem po čtyřech hodinách spánku opět nahodil a na chvilku ještě zalezl do spacáku, ze kterého mě zanedlouho vytáhl zvuk další jízdy. Tentokrát už to nebyl žádný prcek. Z vody jsem vytáhl krásného sedmnáctikilového kapra. Tento záběr byl poslední až do setmění. Večer se mi povedlo chytit ještě další dva kapry. Jeden byl menší, toho jsem pustil hned z podběráku. Za odměnu mi poslal staršího bráchu, který opět překročil hranici sedmnácti kilo. Poslední den mé vydařené výpravy se na mě z vody podíval poslední a zároveň největší kapr, tentokrát osmnáctikilový krasavec. Už teď mohu prozradit, že to nebyla poslední úspěšná výprava tohoto roku. Ale o tom až příště... Adam Dvořák
Adam Dvořák
 |  |  |
 |