Kaprařina nabila za poslední roky takové popularitě, že již v dnešní době nenajdeme mezi rybáři nikoho, kdo by neznal slovo boilie. Nalezneme ho v téměř každém rybářském obchodě a téměř u každého rybáře – i takového, který není zapálený kaprař. Mezi tvrdým kaprařským jádrem nenajdeme nikoho, kdo by na boilie nechytal. Přeci jen – kdo nechytá na boilie, není kaprař.
Pokud se vrátím v čase o nějakých cca 10 let zpět, bylo boilie záležitostí pouze vyvolených. Ti, co na něj chytali, znali jeho kouzelnou moc, a ti, co ho neznali, jen nevěřícně kroutili hlavou. V této době bylo zcela normální chytat na kukuřici, brambor nebo kurku chleba. Ruku ale na srdce a s pravdou ven. Kdo z nás na takovéto nástrahy ještě chytá, že?! Chápu, že je jiná doba a pokrok nejde zastavit. Je to asi stejná situace, jako kdyby neměl v dnešní době někdo mobil nebo měl auto bez posilovače.
Mě jednoho dne zahnaly okolní situace do kouta a potřeboval jsem rychle najít náhradní řešení. Na řece jsem byl dlouhou dobu bez záběru, i když jsem pro to udělal maximum. Nechtěl jsem ale sedět doma a litovat situace. Rozhodl jsem se proto navštívit jednu malou svazovou vodu. Z let minulých jsem věděl, že tam většího kapra neulovím, ale pokud budu mít štěstí, mohl bych si alespoň zachytat. Tato malá svazovka je pod silným rybářským tlakem a boilie je pro místní kapry pouze jako něco z říše snů. Hlavní zbraní místních rybářů jsou krmítkové bomby a na háčku dle nepořádku na břehu hlavně kukuřice z konzervy. S klasickou kaprařskou výbavou bych zde určitě díru do světa neudělal a tak jsem se tomu podřídil. Místo prutů, které používám na řeku, jsem sáhl po jejich jemnější verzi, navázal jemnou montáž a místo olova použil olůvka. U hlásičů jsem nastavil jemnou citlivost a po náhozu řádně povolil brzdu. Jako návnadu jsem použil rychle rozpustné pelety, které jsem na místo dostal pomocí kobry. Teď se ovšem dostávám k třešničce na dortu celé této akce, protože jako nástrahu volím nikoliv boilie nebo pelety, ale pouze obyčejné rohlíkové boilie v příchuti Devill Krill!?!
Lovné místo volím u protějšího břehu, který je plně porostlí rákosem a kapři zde vyhledávají nejenom klid, ale i potravu. Nahazuji a netrpělivě čekám na kapří reakci. Dnes mám štěstí a u vody jsem úplně sám, takže si vychutnávám ten božský klid uprostřed přírody. Při pozorování hladiny jsem našel odlehlé místo, kde se pravidelně dělají drobné bubliny. Tímto mi dali kapři jasně najevo svou přítomnost, proto na nic nečekám a jeden prut okamžitě přehazuji právě do těchto míst. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat a já se tak můžu radovat z prvního kapříka, kterého mám na podložce. Nejde o nic velkého, ale s tím jsem počítal před už samotnou výpravou. Kochám se krásou této ryby, protože má úžasně rozhozené velké šupiny, když v tom přichází záběr z krmného místa. Další fešák na podložce a tak je fotka tak krásného double příjemnou povinností.
Oba pruty již znovu nahazuji do krmného místa, protože pelety začaly ve vodě pracovat a kapříci se do nich s chutí pustili – tedy alespoň podle bublin na hladině. Následující chvíle jsem si užil při zdolávání dalších a dalších kapříků, jejichž velikost se pohybovala někde kolem 50ti cm. Celá akce pro mě byla zpříjemněna podzimním slunečním počasím, které bylo v ranních hodinách doplněné o mlhu, která dodávala celému lovu bezvadnou atmosféru. Za celé dopoledne jsem si nádherně zachytal a domu odjížděl maximálně spokojený z úspěchu, kterého se mi dostavilo. Nebylo důležité ulovit trofejní rybu (které bych se pravděpodobně stejně nedočkal), ale zachytat si a strávit hezký den u vody. Tohle byl přesně ten okamžik, kvůli kterému jsem k této vodě jel – užít si kaprařinu tak, jak ji neznáte a být přitom úspěšný.
Užívejte si lov maximálně ať už s boiliem ,nebo bez něj.
Za Nikl a Carp´R´Us team - Matěj "Niel" Šole