Moje první letošní krátká vycházka k vodě mě opět zavedla na Orlickou přehradu. Jak jsem již psal v minulé zprávě, opět se sem po letech záčínám vracet.
|
|
|
Chtěl jsem navštívit jedno místo, kde jsem dlouho nerybařil a které je dostupné pouze lodí. Již v minulosti jsem jsem zde nachytal pár krásných kaprů. Voda má po zimě ještě 9 stupňů a tak nečekám žádný zázrak. Mám před sebou tři noci úplného ticha a odpočinku. Druhý den, přibližně 24 hodin od zakrmení se mi rozjíždí pravý prut. Vypadá to na slušnou rybu a já po čtyřměsíčním půstu zdolávám prvního kapra. V tom se mi rozjíždí i levý prut z místa, které leží o 100 metrů jinde. Malinko povoluji první rybě a zasekávám druhý prut. Povolil jsem až příliš a kapr sjel zase ke dnu a to rovnou do vázky. To je smůla, odkládám první prut do vidliček a zdolávám druhého. Kousek od břehu se mi bohužel vyřezává. Každý z nás zná ten pocit.. Jdu zkusit vytáhnou první prut z vázky a cítím že kapr je pořád na prutu. Srdce mi zase buší a já po chvíli podebírám krásného šupináče.
|
|
|
|
|
|
První ryba sezóny a hned 14,5 kilogramů. Kapr si vzal Gigantiku s plovkou stejné příchutě. Jsem šťastný. Do konce výpravy jsem ještě chytil pár otravných tloušťů a sedm kaprů do deseti kilogramů. Myslím si že v Čechách je málo takových míst jako právě tady. Hrobové ticho, noční řev srnců a chrochtání divokých prasat kousek od bivaku je až někdy strašidelné. Všem přeji krásné zážitky u vody a v letošním roce plno krásných karů.
Za Nikl Team - Vlasta Jakoubek