Už to bude více jak čyři roky, co jsem se s touto rybou setkal, tenkrát jsme s kamarádem Petrem vyrazili na jednu menší vodu o rozloze cca 2ha. Hned po příjezdu se mi podařilo udělat záběr od lysce okolo 6kg a to by bylo tak po celý den asi vše, až právě nakonec Petrovi přišel pomalý záběr od spadlého stromu, brzdu měl téměř na krev a prut, tak skoro skončil někde na dně tohoto slepého ramena.
|
|
|
Přes naše nepochopení nás ryba zmátla hned na začátku,čekal bych, že půjde ihned po záběru do onoho spadlého stromu ovšem opak byl pravdou, zamířila si to na volnou vodu a už podle prvotního tahu bylo jasné, že v této vodě plave minimálně jedna lepší ryba. Jelikož se jednalo o říční rybu tak to šlo na souboji znát, po více jak půl hodince jsme poznali to kouzlo její síly, obrovské ploutve a to nemluvím o té ocasní! Tehdy tato ryba měla něco kolem 16kg a vyžádala si mou pozornost, chtěl jsem jí chytit také, kolik asi bude mít na podzim? Nebo před třením? Poroste ještě? Otázek v mé hlavě bylo spousty a tak bylo jasné, že se sem ještě určitě vrátím, není to přece velká vodní plocha a tak to přece nebude takový problém jí chytit.
|
|
|
Je více než jasné že jsem se naprosto spletl, tuto vodu jsem navštívil tolikrát, chytl spoustu krásných ryb okolo 10kg ale o Keikovi ani stopy (pojmenovali jsme ho tak vůli jeho ocasní ploutvi, vrchní část měl ohlou do spodu). Tuto vodu jsem začal lehce upřednostňovat a více a více se jí věnovat, touha se s touto rybou potkat byla opravdu velká, chytit znovu ho chtěl i Petr, který taktéž na této vodě strávil spousty času. Každý rok na konci sezony jsme si navzájem ukázali své úlovky a zjištění bylo jasné - ty větší ryby chytáme několikrát do roka. Toto jaro to byl páty rok, co jsme Keika naposledy viděli, je už někde na soukromáku? Nebo mrtvý? Nebo se jen úspěšně vyhýbá nástrahám? Petr letos začal na této vodě už brzy - někdy na přelomu Února a Března. Já sem to tak trochu již vzdal a chtěl jsem se na tuto vodu vykašlat… nastartovala mě až zpráva od Petra, kterému se podařilo ulovit krásného šupináče na váze rovných 15kg. Řekl jsem si, že to ještě jednou zkusím, třeba budu mít konečně štěstí!
|
|
|
Hned po tom víkendu, kdy se Petrovi tak zadařilo a o lehátko si zlomil ruku kvůli které sem nemohl jet, tak jsem se rozhodl, že tady pojedu sám. Vzal jsem si sebou pouze kilo Gigantiky a plovky stejné příchutě, po příjezdu jsem se rozhodl změnit námi v minulých letech navštěvované místo ( stranu ramene) a šel jsem na tu hlubší část, nebylo to nic plánovaného ale pouhá intuice. Vybírám si keř v těsné blízkosti břehu, který vytváří rybám přirozený úkryt, navíc dost nepřístupný břeh zajišťuje i klidnou část - toto místo je vzdáleno asi 80m. Žádné velké krmení jen pár kuliček a k tomu montáž na panáčka, když jdu na krátkou výpravu, nikdy nekrmím masivně ale pouze bodově. Po necelé hodince přichází padák a já zdolávám kapříka kolem 5kg, zbývá mi ještě 5 hodin lovu a tak měním montáž, rozestup mezi háčkem a návnadou jsem posunul o další tři centimetry abych se zbavil ataku menších ryb, je to zpátky u keře a opět přikobruji hrst boilie. Petr měl zrovna vycházky a tak se za mnou přijel podívat, čas se krátil a já měl už jen půl hodinky lovu, musel jsem po obědě domů. Zrovna jsem si říkal, že by od toho keře mohl přijít ještě jeden záběr, je tam něco kolem 2 m vody a celé dopoledne se tam opíralo sluníčko, jen co jsem to dořekl tak přišla brutální jízda, delkim přes odvíjející se cívku nešel ani slyšet a jen, co sem zvedl prut bylo jasné, že se jedná o lepší rybu, né a né jí zastavit, brala si další a další metry vlasce.Že by ryba kterou jsme tu ještě neznali? Naštěstí se mi daří jí zastavit kousek před stromem ve vodě, pomohlo tomu také to, že jsem nestál a nečekal ale přímo běžel po břehu směrem k rybě a zběsile namotával! No muselo to být celkem komické….
Konečně je ryba na volné vodě a začíná boj a metry vlasce, souboj trval necelých 20 minut a když se objevila silueta ryby na hladině věděl jsem, že jde o pěknou rybu. Můj oblíbený návazec tvořený háčkem Centurion 2000 a Mouthsnagger Shorty hnědé barvy seděl jako přibitý, když se ryba položila na hladinu tak hned jsem věděl o koho se jedná. S radostí říkám Petrovi “Kámo, to je on!” 5 let, stovky hodin u této malé vody a přece jen, přece jsem ho dostal do podložky i když jsem už ztratil víru, že ji ještě někdy uvidím. Byl to zřejmě osud a mě se poštěstilo si tuto ryby potěžkat, navážili jsme jí 17,3kg ovšem bylo vidět, že již neporoste, je to opravdu starý mlíčák a jeho tělo už dávno není pevné jako u mladých ryb, jsem tedy rád, že jsem se s ním mohl ještě setkat a splnit si tak můj malý sen. Tak, jak mě Keiko k této vodě připoutal, tak se sevmnou i rozloučil. Doufám, že se mu bude nadále dařit a bude tu ještě aspoň pár let, nyní se jím můžete také pokochat. Možná se na tuto vodu ještě vrátím, možná už né, kdo ví, nechám tamní ryby růst a budu se zase chvíli věnovat Pálavským jezerům.
S pozdravem Radek Zaviačič