Letní dny skončily a je tu podzim. I když mám volno pouze od pátku do neděle, vyrážím na oblíbenou Vltavskou kaskádu užít si poslední hezké říjnové dny.
|
|
|
Cesta je dlouhá, k vodě přijíždím hodinu před setměním. V této lokalitě jsem zvyklý přelodit se do klidnějších míst. Ale není čas! Pro jednou zůstanu u auta. Hloubku a anomálie dna mapuji pomocí Deepra. Jeden prut jsem zkusil umístit do 8 metrové hloubky na Krilla. Vůbec poprvé na této vodě jsem na druhý prut nastražil Giganticu a položil ji do 12 metrů. Hned sobotní ráno se mi na ní povedl slušný šupináč. Pecka.
Kolem páté večerní sedím u prutů a vidím, jak se mi začíná pomalu ohýbat špička a roztáčet brzda. Zvednu prut a cejtím solidní váhu. Raději jdu na člun a užívám si zdolávání z lodi. Voda je už průzračná. Na moment spatřuji tělo mohutného lysce a koukám, jak zase peláší do hlubin. V tu chvíli mi projíždí adrenalin celým tělem. Nakonec vše dobře dopadlo.
V neděli ráno mi přichází na rozloučenou další bojovník kolem 12 kg.Všechny tři ryby jsem měl na Giganticu z hloubky kolem 12 m. Těžko říct, zdali to bylo přímo místem nebo nástrahou. Podle mého hrálo obojí svojí roli. Abych to ještě nějak shrnul… Letos jsem věnoval poměrně dost času Vltavské kaskádě. Zažil jsem tam parádní chytačky, ale i výpravy bez záběru. Celý rok jsem se nemohl dostat na ,,pořádnou rybu“. Teď to ale přišlo a já se dočkal lysce 19,3 kg, což mě neskutečně potěšilo. Obzvlášť na této magické, obtížné a nevyzpytatelné vodě.
Díky a zas někdy...
S pozdravem Zdeněk ,,Maci“ Macek