Utekl týden a dostal jsem v práci volno. Měl jsem jasno, jak jej využiji. Konečně jsem k vodě mohl vzít i svou rodinku. Junior už je do rybařiny ponořenější čím dál více a lov na spláveček ovládá sám. Je krásné sledovat jeho zapálení a souboje s tlouštíky, cejnky a ouklejemi. Večer před spaním se vyslovil, že by rád viděl pořádného kapra, ať jej chytím. To si samozřejmě přeji také.
|
|
|
Každý z nás, kdo je otcem by si přál za přítomnosti rodinky zachytat, to si ale nelze naplánovat. Ráno si přivstanu, abych měl nastraženou Noční můru co nejdříve na předkrmeném místě a zvýšil tak své šance splnit naše přání.
O dvě hodinky později už všichni snídáme a Kuba lape čudly jednu za druhou a do toho hlásí: „Tati, teď už by to chtělo toho obra na boilies“! Jako na zavolanou! Vychutnávám si ranní kávu a hypnotizuji bobiny, live tak sleduji, jak se jeden pomalu zhoupne a přilepí ke hlásiči. Prut se ohýbá, je tam, tohle miluji! Po pár minutách mám kapra pod nohama a až zde začíná pořádný souboj. Všichni tak vidíme krásně stavěného lysce, kterému se z vody opravdu nechce. Po několika pokusech jej malému se ženou navádím úspěšně do podběráku. Malý křičí radostí, většího kapra naživo ještě neviděl. Komponenty CRU opět drží jak mají a krmení, konkrét ně Noč ní můra, z Kolína prostě chytá.
Díky Karle i Sv. Petře! Speciální díky také patří mému parťákovi Gusovi!
Za CRU a Nikl Team, Jakub Erhart