V polovině listopadu jsem s kamarádem Radkem vyrazil na mojí nejoblíbenější vodu Orlík. Už před výpravou mě Radek hecoval, že nevytáhnu většího kapra z hloubek přes 20 metrů. Měli jsme na to šest dní.
|
|
|
Opět jsem byl na místě, kde jsem nikdy před tím ještě nechytal. Po chvíli hledání echolotem jsem si našel krásnou hranu, která padala z 21 do 30 metrů. Zakrmil jsem mojí oblíbenou Giganticou a čekal co se bude dít. Hned druhý den ráno přichází jízda a v podběráku končí krásný šupinatý lysec. Nikdy jsem tady na takové hloubce nechytal, proto jsem byl překvapený. Přesně za 24 hodin ze stejného místa opět záběr. Zdolal jsem kapra a já nevěřícně koukám do podběráku. Říkám si, že je to snad zase ta samá ryba co včera. Fotoaparát vše potvrdil. Takže kdo tvrdí, že jedna a ta samá ryba nemůže zabrat během jednoho dne, se mýlí. V ten stejný den po obědě konečně zabral kapr na kterého jsem čekal. Patnáctikilový pupkatý šupík po krásném boji ze člunu z 21 metrů končí v podběráku. Sám jsem trošku překvapený z jaké hloubky ryby berou.
|
|
|
Za zmínku ještě stojí další krásný šupinatý lysec, které v poslední době nějak přitahuji. Celou výpravu jsem nakonec odchytal na stejné hloubce. Kapři brali, tak nebylo nutné nic měnit. Trošku mě překvapilo, že z takové hloubky brali i násaďáci. Nebyly to žádné náhodné ryby, protože jsem ulovil 25 kaprů. Všem přeji poslední krásné chvíle tohoto roku a nebojte se u vody trochu experimentovat.
Za Nikl Team - Vlasta Jakoubek