Pokud mám hledat nějaký důvod, proč se těšit na narozeniny, tak jenom proto, že půjdu na ryby. Proč se také těšit z toho, že je člověk zase o rok starší, že?! Před lety jsem zavedl tradici, kterou poctivě dodržuji každý rok. Ruku na srdce, není přeci krásnějšího daru, než úlovek! V letošním roce jsem opět nevymýšlel nic zvláštního. Vyrazil jsem na Labe, konkrétně na místo, kterému jsem se letos díky hojné návštěvnosti spíše vyhýbal. Svatý Petr tentokrát stál na mé straně, protože místo bylo volné, což mi bylo dost podezřelé. Nicméně jsem toho využil a k vodě chodil, jak jen to bylo možné. Neztrácel jsem čas a po příchodu k vodě okamžitě nakobroval do vody po dvou hrstech 18mm ready boilie Devill Krill.
Lovná místa jsem zvolil záměrně dvě z důvodu rychlejší lokalizace kaprů. Jedno pod nohama a druhé na daleký odhoz směrem k protějšímu břehu. Jako narozeninovou zbraň jsem nastražil na oba pruty pod háček Centurion vel.6, na šňůrce STRIP-X25lb, 18mm Attract hookers přelité boosterem Devill Krill, doplněné o 14mm pop-up boilie Candy sweet.
|
|
|
|
|
|
Montáže jsou ve vodě a dílo osudu již není v mých rukách. Dal jsem do toho vše a teď už je to jen na kaprech. Celé odpoledne netrpělivě sleduji oba kompletní bobiny, které jsem si s sebou vzal k vodě narychlo ještě zabalené. Bobiny byly bohužel první den naprosto v klidu, nicméně hned druhý den dostaly znovu šanci. Montáže nahazuji do stejných míst se stejnou nástrahou, a vše opět dokrmuji hrstmi boilie. Usedám do křesílka se záměrem kochat se klidem u řeky s mírným proudem a odpočinout si. Přeci jen už nejsem nejmladší, a tak se chvíle odpočinku přeci jen hodí.
Jenomže žádný relax se nekonal. Cca 30 min po nahození se můj zrak zaměřil na prut, který je nahozený přes celou řeku k druhému břehu. Špička prutu se 2x zhoupnula a nakonec se pomalu ohnula. Následoval prostor pro Bobinu, která se opravdu pomalu přilepila k prutu s přechodem do pomalé jízdy. V tu chvíli jsem u prutu a zasekávám. Nic se neděje. Prut je do luku a necítím odpor. Vázka nebo kapr? Po chvíli spekulací cítím, že jde o rybu, která jede opravdu pomalu. Šlo o opravdu velmi pomalé zdolávání, které připomínalo spíše přitahování pytle cementu, než nějakého říčního bojovníka. Zhruba někde v polovině šířky řeky se kapr začal ukazovat na hladině, čehož jsem se popravdě hodně bál, protože začal škubat hlavou ze strany na stranu. Houpající se olovo nad hladinou mi tak dělalo opravdu velké starosti. Teprve až u břehu jsem měl poprvé šanci zjistit, s čím/kým že mám vlastně celou po tu dobu zdolávání čest. Velké šupinaté tělo na hladině doslova zářilo zlatovo-medovým odstínem. Velké šupiny dávaly tušit, že půjde o starou a velkou rybu. Celou tu dobu se ale soustředím na zdolávání a tak stále netuším, a popravdě si ani netroufám odhadnout, o jak velkého kapra jde. Konečně je před podběrákem, kam se mi ho napoprvé nedaří dostat. On se tam snad nevejde. Sakra, o co tady jde!?! Druhý pokus a je TAM! Po více jak půl hodinovém zdolávání si konečně mohu vítězně oddechnout. Rozkládám podběrák a chci kapra odnést na podložku. Jenže jsem zjistil, že jednou rukou to opravdu nepůjde. Musel jsem na přenos zapojit obě ruce! Že půjde o velkého kapra, bylo jasné už během zdolávání, ale teprve až v podběráku bylo vidět, že je ještě větší, než se zdálo u břehu během zdolávání. Konečně až na podložce jsem měl možnost vidět kapra poprvé v celé kráse a velikosti. Koukám a nechápu. Jediné, co ze mě v tu chvíli vypadlo, bylo jediné: ,,Ty ****, ten je hodně velkej!´´ Vždyť se mi nevešel ani na podložku. Táta, který mě každý rok doprovází na tuto narozeninovou tradici, povídá: kamaráde, ten má přes dvacet. Zasmál jsem se a stále nevěřil. Váhu jsem ale raději odhadovat nechtěl, protože už mnohokrát jsem si myslel, že bude pokořena dvaceti kilová hranice a nakonec tomu tak nebylo. Moc jsem si ale přál, aby přes dvacet měl. Jednak už takhle to byl nejkrásnější dárek k narozeninám a za další to byl můj nový osobák z Labe. Začínám měřit a kvůli velkému břichu musím několikrát přeměřovat. Délka ukazuje rovný metr! Nádhera… Jde se vážit. Hodně si od toho slibuju. Sice jde o šupíka z řeky, ale jde o hodně výjimečného jedince, který má vysoký hřbet a veliké břicho. Prostě koule jak má být. Zvedám váhu a sleduju ručičku, jak poctivě přidává na kilech. Už pomalu nemůžu a podložka ještě není ve vzduchu. Teprve až teď. Hledám ručičku na čísle 20, ale tam není. Hledám ji dál a po chvíli nevěřím vlastním očím. Pokládám sak na podložku, abych si odpočinul, a dostávám otázku: tak kolik? Kroutím hlavou a beze slova vážím znovu, abych si to číslo potvrdil. Ano, opravdu je to tak. Šupináč o váze 23,5kg se stal nejenom mým novým osobákem, ale zároveň životním úlovkem!!! Dlouhé roky jsem snil a toužil o kaprovi z Labe s váhou přes 20 kilo. A teď se mi splnil sen a rovnou v takové kráse. Během narozeninové tradice a navíc v úseku, které je mému srdci velmi blízký. Jde o opravdu krásný zážitek ze souboje, pocit radosti z úspěšného zdolání a emoce z úlovku – To už mi nikdy nikdo nevezme!!!
Od té doby jsem u vody samozřejmě mezitím byl, a opět něco i chytil, ale už to nebyl takový zážitek, o kterém bych se tu chtěl některak dlouze rozepisovat. Užívejte si lov kaprů a nehoňte se za rekordy stejně tak, jako já. Jednou rekord přijde za Vámi sám.
Za Nikl tým - Matěj Šole