Zdravím všechny nikláky, letošní rok byl díky covidové pandemii velmi zvláštní. Díky jarní distanční výuce bylo mnohem více času a prostoru jezdit k vodě a já tak prakticky celé jaro studoval s nahozenými pruty. Jelikož mě v loňském roce velmi okouzlila Pálavská jezera a to i přes to, že jsem za týdenní výpravu chytl jen asi 3 kapříky do 6kg a na závěr výpravy dostal úpal, byl jsem naprosto rozhodnutý, že se sem letos vrátím a pokusím se srovnat s D5tkou účty. Tahle voda je opravdová výzva a člověk tu zažije úplně něco jiného než na co je běžně zvyklý. Dvě hodiny je horko, že se nedá vydržet ani ve stínu, ale pak přijde mrak a za chvilku fouká tak vydatně, že bivak udrží na zemi jen baterie od člunu. Ovšem když pak po tom všem nad kopcem tiše zapadá rudé slunce za obzor, je to pohled k nezaplacení! Prostě nádhera! Kdo nezažil, ten nepochopí.
Na celkem 9 denní výpravu jsem se sem měl vydat s místním domorodcem Radkem Zaviačičem, který na této vodě vyrůstal. Nakonec mi ještě dva dny před startem výpravy potvrdil účast i nejlepší kamarád Kubík Macháček a tak jsme se na výpravu vydali ve třech. My s Kubíněm chytali velmi blízko sebe. Jelikož jsme na Pálavě absolutní zelenáči, chtěli jsme navzájem spolupracovat a pomáhat si. Radek zvolil místo asi o 300m napravo od nás a tak nám byl také stále na blízku. Pro tentokrát jsme si vybrali přesně opačnou stranu jezera, než na které jsem lovil loni. Byla zde o poznání větší hloubka a po několika dnech jsem s Kubajsem zjistili, že se nacházíme nejspíš v jedné z nejvázkovějších částí jezera. Vytáhnout montáž v celku nebylo vůbec jednoduché.
|
|
|
Začátek výpravy se tak nesl na vlně neúspěchu. Panovaly vysoké teploty, ryby se evidentně v naší části přehrady nekrmily, a když jsme konečně dostali několik prvních opatrnějších záběrů, ztratily jsme je ve vázkách. Abychom zvětšily naše šance, pruty jsme zavážely do různých vzdáleností, od zhruba 100 metrů až po cca 400m. Od nejvzdálenějších míst jsme nakonec díky slabým kmenovým šnůrám upustily a stáhli se blíže břehu. První plnohodnotný záběr dostal Kubík odpoledne třetího dne. Jednalo se o menšího lysce. Tento menší kapřík nás oba velmi namotivoval a mi dostali druhý dech. Zhruba v polovině výpravy jsme přestěhovali na vedlejší místo, které bylo vzdálené asi 200 metrů od toho původního. Sousedům, kteří zde doposud seděli, se poměrně dařilo a navíc zde byl vhodnější prostor na postavení našich přístřešků. Toto rozhodnutí se velmi rychle ukázalo jako dobré! Brzy se nám začalo dařit a na našich podložkách se postupně ukazovaly naše první šupinaté úspěchy. „Změna místa, ryba jistá!“
Pod hladinou jsem si pomocí echolotu našel perfektní místo u betonového valu, před kterým bylo asi 8 mrtvých keříků. Rybám se toto místo zřejmě zdálo jako dobrý úkryt a tak se zde také ve větším množství ukrývaly a krmily. Výhoda tohoto místa byla v tom, že se nacházelo jen asi 100 metrů od stojanu a tak jsem měl možnost zdolávat kapry ze břehu. K tomu mi skvěle posloužily mé pevné 13 stopé odhozáky, díky kterým jsem měl nad všemi rybami 100% kontrolu. Další skvělou vychytávkou byly Snag clipy od firmy Carp’r’us, které mi při každém záběru vyply zátěž a já tak mohl zdolávat bez jakýchkoliv starostí. Nejúspěšnější nástrahou výpravy se stal Devill krill, který jsem kombinoval s pepřovými plovkami.
|
|
|
|
|
|
Z mé strany to bohužel tentokrát o žádných kapřích mamutech nebylo, ale na druhou stranu jsem si aspoň skvěle zachytal! Dokonce se mi povedlo polapit i několik hezkých kousků přes 10kg. Největší z nich byl 13cti kilový šupináč, který splnil můj Pálavský cíl a já tak mohl s klidem v duši spokojeně odjet domů. Ovšem ještě než se tak stalo, Kubajs výpravě nasadil korunku poslední ráno a jak se říká „za pět dvanáct“ vytáhl úžasného, skoro 19ti kilového šupináče. Radost byla veliká. Tak přece se nám to povedlo!
|
|
|
|
|
|
Výpravu jsme si společně moc užili. Byla to další velká zkušenost a v příští sezoně se sem společně na jisto vrátíme. Do té doby se mějte a u další zprávy ahoj.
Za Nikl tým - Pavel Novák